Pozor, pozor! Čas středečního představení změněn!

Milí hosté, kamarádi, rodino, z důvodů bouřkových, neletících letadel a posunutých služebních cest jsme nucení posunout i čas našeho představení. 

Strašidelná sonáta začne tedy v 19:30,
17.6. v Humpty Dumpty na Jaselské 16.
 

Ničeho se ale nebojte, Humpty Dumpty Café zůstane otevřeno déle, takže ani o jejich výborný domácí shortbread či cider nebudete ochuzeni. 

Těšíme se na vás a doufám, že změna času představení nás nepřipraví o diváky! :) 

Strašidelná sonáta znovu v Brně!

Určitě jste si mysleli, že SveTr už zanikl a že už žádné představení nebude, jelikož náš poslední příspěvek je už snad rok starý. Chyba lávky!

Zveme vás na obnovenou premiéru (a ano, zároveň derniéru) Strindbergovy Strašidelné sonáty.


Obsazení: 

Ředitel Hummel - Adam Karásek
Student Arkenholz - Radek Malina
Mumie - Zora Vajsová
Plukovník - Tomáš Stříbný
Slečna Adéla - Kristina Hrubá
Sluha Bengtsson - Alžbeta Jurkovičová
Sluha Johansson - Erik Netušil
Stařena - Katka Umová
Mlékařka - Hana Molíková
Mrtvý konzul - Ivana Královcová
Socha - Martina Brtošová

Režie: Romana 'Nimdrit' Švachová
Kostýmy: Pavlína 'Skrik' Lukešová 

Kavárna Humpty Dumpty, Jaselská 16,
středa 17.6.2015 v 19:30, švédsky s českými titulky. 


Hej allihopa! 

Är ni i Brno och vill se en teaterföreställning på svenska? 

Ni är jättevälkommna att vara med på vår tolkning av Strindbergs Spöksonaten

Den 17 juni i cafféet Humpty Dumpty på Jaselská 16, klockan 19:30.

Brněnská derniéra Sannas sanna jag

Je to za námi, další rok, další inscenace. Pokud jste ve čtvrtek 12.6. promarnili svoji jedinou příležitost vidět Sannas sanna jag v ČR, může vám posloužit alespoň tento článek, ve kterém shrnu naši práci na představení, koncept a (nejen) své vlastní dojmy. 

Autorem Kristina Hrubá.
Sannas sanna jag alias Sannino pravé já (překlad názvu, který jsme použili pro účely našeho brněnského představení s titulky, nicméně oficiální překlad bude pojmenován Jája aneb 2krát já a jméno hlavní hrdinky se ze Sanny změní na Janu) je hra švédského scénáristy a režiséra Rasmuse Lindberga, pocházejícího a žijícího v Luleå. Lindberg vešel ve známost v r. 2003 se svou hrou Ljusets hastighet (Rychlost světla) uvedenou na prknech Norrbottensteatern v Luleå. V r. 2006 pak přišla hra Dan då Dan dog (Den kdy zemřel Den) zinscenovaná Jämtlands Länsteater v Östersund, již zaměřená na mladistvé, plná zmatených dialogů, velkého počtu postav, paralelních scén a slovních hříček. Dan då Dan dog společně s jeho další hrou Svårast är det med dom värdelösa (Nejtěžší je to s těmi bezvýznamnými) vyšly ve dvou sbornících soudobého švédského dramatu a Lindbergovy hry se stále častěji objevovaly v programech švédských divadel. V roce 2013 byl vybrán jako jeden z autorů pro Länk 2014, čímž docházím k textu, který díky tomu vznikl - Sannas sanna jag

Sannas sanna jag je text v mnohém podobný např. výše zmíněné hře Dan då Dan dog. Je to moderní drama určené mladistvým, které sází na subjektivitu a grotesknost, ale mj. i na principy epického divadla. Sanna, hlavní postava a zároveň vypravěč provázející nás dějem, sedí na autobusovém nádraží s notebookem na klíně a píše scénář o tom, proč utekla z domu. Hned na počátku představení je deklarováno, že ostatní herci jsou zkrátka jen herci, kteří musí udělat přesně to, co ona "napíše". A poté začíná líčení z jejího úhlu pohledu, přerušováno jejími vpády do děje, dodatky, vysvětlivkami. Na scéně se objevuje její druhé neohrožené já, které neváhá oplácet staré křivdy a řídí se heslem "oko za oko, zub za zub", anebo třeba zpívající gorila ve fraku. 

Autorem Kristina Hrubá. 
Základem mého režijního konceptu byla Sannina představivost. Text jsem chápala jako její vlastní obrazy, které by mohla mít na mysli, kdyby opravdu seděla na autobusovém nádraží a psala onen scénář na rozloučenou pro své rodiče. Proto jsme za základ scény zvolili kulisy vycházející z nákresů asociačních map a neuronových sítí. Herci sami pak měli funkci samostatných fyziologických i myšlenkových procesů uvnitř Sanniny hlavy; vypravěčka si je na počátku děje musela trochu podřídit, pokud chtěla pokračovat ve vyprávění, zvládnout svoji "koncentraci".

Autorem Kristina Hrubá. 
Vyprávění pak postupovalo asociačně a i v těch scénách, kdy vystupují dvě postavy, zbytek ansámblu dotvářel dění mezi nimi a hrál s nimi. Hra obsahuje velké množství postav, herci spolu s oblečením rychle mění role. Pro dvě z našich postav, rodiče, jsme se rozhodli využít masky. Použití masek mělo tři důvody, za prvé tak došlo k žádoucí stylizaci postav, která hercům i divákovi umožnila se od postav distancovat a pohlížet na ně spíš jako na výtvory Sanniny představivosti. Je důležité mít na paměti, že Sanna sice líčí skutečné události, ale ze svého značně subjektivního úhlu pohledu, a tudíž si nemůžeme být zcela jisti, nakolik se její vyprávění blíží pravdě... Za druhé jsme tak rodiče velmi jasně odlišili od zbytku postav, což bylo poměrně důležité pro srozumitelnost příběhu. A za třetí díky práci s momenty, kdy rodiče mají či nemají masky, jsme tak mohli pracovat s jejich společenskou "maskou" vzhledem k ostatním postavám uvnitř jejich církevní komunity.

Autorem Kristina Hrubá. 

Celé představení jsme pojali jako lehce naivní, stylizovanou tragikomedickou a parodickou frašku využívající zcizovací efekty a prvky grotesky, dvě z našich hudebních vložek nás možná lehce přiblížily i vaudevillu. K ohlasům, co se nám dostaly: 

Výborní ste boli!!!! Hned by som prisla znova, kludne aj za dvojite vstupne! Naozaj super vec!
(Míla Rozprávková na FB) 

SveTr - Sannas sanna jag / Sannino pravé já - skvělé moderní představení!
(Petr Sabadáš na FB) 


Jednoduchost, která je zároveň praktická, Vašemu stylu svědčí. Moc hezký vtip s tou českou rapovanou částí. Ale vůbec tam bylo mnoho pěkných funkčních nápadů (celé to násobenní Sanny, betlémek, jehovistka šlapající si na jazyk..). Ocenila jsem i snahu vyvážit tragično a komično, čehož se s amatéry dosahuje úplně nejhůř, protože divák prostě někdy nepozná, jak je to myšleno (kvůli té nedokonalosti vyplývající z logiky věci).  

(Mgr. Karolína Stehlíková, Ph.D. v e-mailové konverzaci)  

A něco málo dalších fotek, za které musím poděkovat Kristině Hrubé: 

Autorem Kristina Hrubá. 
A krom koláže Petra Sabadáše, trochu více vystihující atmosféru celého našeho představení na D22 a přiloženou na úplný závěr článku, bych ještě chtěla dodat něco k mým vlastním dojmům - povedlo se to. Celé ty tři roky se SveTrem a tím jeho tvrdým jádrem, které se mnou a mými bláznivými nápady vydrželo až do teď. Tack på förhand, mina vänner.  

Autorem Petr Sabadáš.